Netopýr Brandtův (Myotis brandtii)

 

Autoři:

Michal Andreas, Tomáš Bartonička, Eva Cepáková, Vladimír Hanzal, Radek Lučan, Zdeněk Řehák

 

1.     Informace o ochraně druhu

-         Směrnice o stanovištích: příloha IV

-         červený seznam ČR: - - -

-         celosvětový červený seznam IUCN: - - -

-         stupeň ochrany na národní úrovni: silně ohrožený druh (vyhláška č. 395/1992 Sb.,ve znění pozdějších předpisů)

-         mezinárodní ochrana: Bernská úmluva (příloha II), Bonnská úmluva (příloha II), dohoda EUROBATS (příloha I)

 

 

2.     Rozšíření a početnost

Areál druhu. Palearktický druh. Areál sahá od Velké Británie a východní Francie až po Koreu a Japonsko (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření v Evropě. V Evropě leží centrum rozšíření ve střední a východní části kontinentu (Mitchell-Jones et al. 1999).

Rozšíření a početnost v České republice. V České republice je nalézán méně často než netopýr vousatý, vyskytuje se především v lesnatých oblastech ve vyšších polohách (Hanák et al. 1995).

  

 

3.     Ekologie

Na lesy je vázán ještě více než netopýr vousatý, v lidských sídlech je nalézán méně často. Letní kolonie (obvykle 20-120 samic) obývají štěrbinovité úkryty ve stromech, v osamocených domech (pod střešní krytinou, za obložením, v trámech). Pro zimování využívá netopýr Brandtův podzemní prostory. Potravu tvoří hlavně motýli a dvoukřídlý hmyz. Příležitostně migruje na větší vzdálenosti (až 230 km).

 

 

4.     Intenzivní monitoring (populační monitoring)

 

Hlavní metody monitoringu

·        detektoring - lovecká aktivita, společně s druhem M. mystacinus  (viz Příloha 3)

 

Vedlejší metody monitoringu

·        sčítání na zimovištích (viz Příloha 1)

·        sčítání letních kolonií - sčítání při výletu (viz Příloha 2)

·        odchyt do sítí (netting) (viz Příloha 4)

 

 

5.     Extenzivní monitoring (mapování)

Extenzivní monitoring tohoto druhu není plánován. Obraz o rozšíření tohoto druhu v ČR je tvořen doposud evidovanými údaji a bude doplněn daty z intenzivního monitoringu.

 

 

6.      Literatura

Hanák V., Anděra, M., 2006: Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze V. Letouni (Chiroptera) – část 2. Netopýrovití (Vespertilionidae – rod Myotis). Národní muzeum, Praha.187 pp.

 

Hanák V., Benda P. & Hanzal V. 1995. Přehled poznaného rozšíření netopýrů ČR. Bulletin ČESON 5: 3-15.

Mitchell–Jones A.J., Amori G., Bogdanowicz W., Kryštufek B., Reijnders P.J.H., Spitzenberger F., Stubbe M., Thissen J.B.M., Vohralík V. & Zima J. 1999. The Atlas of European Mammals. Academic Press, London. 484 pp.